Vztahy většinové společnosti a marginalizovaných skupin, jako jsou typicky Romové, bývají problematické. Je nutné to říct jednoznačně. A nejen říct, ale i pracovat na jejich řešení.
Programy typu „Cikáni do Indie!“ jsou příšerný blábol. Nejenže jsou opřeny o nenávist, ale z čistě pragmatického hlediska neřeší ani současnost, ani budoucnost a neznamenají nic, než další bariéry a další svízele pro celou společnost.
Jsem přesvědčený, že jedinou schůdnou možností pro integraci našich sociálně vyloučených a jejich podílu nikoli na příjmu sociálních dávek, ale na tvorbě hodnot, je vzdělávání. Každý člověk, který překoná skutečnost, že ve svém uplatnění nestál na té pověstné „stejné startovní čáře“, je nesmírně cenný. Ukazuje, že je to možné. Inspiruje – a nejen své nejbližší okolí.
I se skrovnými možnostmi, které má z povahy věci jednotlivec, chci ke vzdělávání těch marginalizovaných, kteří k tomu projeví vůli, pomáhat. Proto mě tak těší i tato dvě děvčata, Anastázie a Tereza, jejichž vůle a chuť zvládnout, a především překonat, komplikovanou životní situaci, je a může být velkou inspirací pro druhé. A přeju si, aby takových bylo čím dál víc. Aby u nás pozvolna povstávala romská inteligence.
Jsou-li Romové, kteří se vydávají obtížnou, ale nadějeplnou cestou, važme si jich. A podporujme je.
Michal Horáček
Více příběhů dalších neznámých bojovníků najdete na michalhoracek.cz nebo na Facebooku.
Foto: Soukromý archiv
