Antikoncepce, spodní kalhotky nebo hygienické pomůcky při menstruaci neexistovaly vždycky, to víme všichni. Jak se s tím ženy popasovaly v dobách minulých?
Dokážete si například představit, že byste se před nechtěným otěhotněním chránily třeba medem? Vidíte, a právě tento způsob „antikoncepce“ byl kdysi poměrně běžný. A nejen on.
Ochrana před početím
Některé metody dnes spíše vyvolávají úsměv, ale kdysi jim ženy věřily. Což platí například pro zaříkávání ve starověku. S malou úspěšností se setkalo i vykuřování pochvy ve starém Egyptě. Ve starověkém Řecku a Římě se také používaly tampóny namočené do cedrového oleje s příměsí citrónové šťávy, které měly v pochvě vytvořit kyselé prostředí hubící spermie. Ovšem ani středověk na tom nebyl o moc lépe. Mimo jiné se doporučovalo, že když žena bude pít kravskou moč, nebude „v tom“.
Zásadní přelom nastal až počátkem 20. století, kdy postupně došlo k objevení pesaru, kondomů a nitroděložního tělíska. Hormonální antikoncepce se užívá až od 70. let minulého století. A její výzkumy pokračují dodnes.
Jak se řešila menstruace
Malý důraz na hygienu obecně provází lidstvo pěknou řádku staletí, a totéž platí i pro hygienu intimních partií. Během menstruace se žena nemyla více než obvykle a hygiena obecně byla podmíněná její sociální příslušností. Ve středověku na tom byly lépe dámy z vyšší společnosti, které během menstruace používaly speciální košili s dlouhými cípy, jež se svazovaly. Ženy ze středních vrstev si „vložky“ vyráběly samy z různých látek či obinadel (k intimním partiím se přikládaly – kalhotky tenkrát neexistovaly). A chudé ženy prostě měly smůlu.
Dnes si asi žádná z nás nedokáže představit, že by během těchto dnů neměla možnost používat vhodné hygienické pomůcky. A to nejen vložky či tampony, ale také mycí prostředky určené právě pro intimní místa.
Dříve se chodilo dole „bez“
Zdá se to k nevíře, ale spodní kalhotky jsou skutečně novodobým vynálezem. Některé ženy je nosily dokonce už v 19. století, šlo však o okrajové skupiny. Navíc velice různorodé (oblékaly je například jeptišky a prostitutky). A už vůbec nelze hovořit o nějak přitažlivém kousku garderoby. Kalhotky byly nabírané a dlouhé, sahaly do půli stehen nebo ke kolenům. S revolučním počinem přišla na počátku 20. století britská návrhářka Lucy Duff-Gordonová, která délku kalhotek významně zkrátila.
My si tak dnes můžeme vybírat z mnoha tvarových variací tohoto spodního prádla, jež se vyrábí z různých materiálů. Z pohledu zdraví je však nejvhodnější prodyšná bavlna.
Připravila: Věra Hájková
