O prospěšnosti pravidelného sportování se všeobecně ví, to netřeba připomínat. Ostatně hýbat se může každý, i člověk s vyšší váhou nebo pokročilejšího věku. Co je ale vhodnější – chůze, nebo běh?
Možná vás odpovědí na otázku v titulku (kterou najdete o několik řádků níže) překvapíme, ale je to dobrá zpráva – konečně se všichni nesportovci přestanou vymlouvat.
O chůzi a běhání jsme si povídali s MUDr. Tomem Philippem PhD. MBA.
Poslední dobou jsou moderní maratony. Můžete jako lékař doporučit pacientovi běhání? Při jaké diagnóze ano, či ne?
Současné trendy jednoznačně podporují chůzi oproti běhu. U pacientek s nadváhou je běh příliš zatěžující pro velké klouby dolních končetin a může je poškozovat, přitom výdej energie bývá praktický stejný. Chůze je také přirozenější způsob pohybu a většina pacientů, kteří začínají s pohybovou aktivitou, ji lépe toleruje a tím u ní déle vydrží.
A není třeba rozdíl mezi rekreačním běháním „pro radost“ a tím aktivnějším?
Jak už jsem uvedl, běhání poměrně výrazně zatěžuje klouby dolních končetin a páteř především ve fázi došlapu. Otřesy se přenášejí z nohy na kotník, koleno a kyčelní klouby a dále na páteř; všechny tyto struktury vstřebávají energii z dopadu. Samozřejmě jiná situace nastává u štíhlého a naopak obézního běžce.
Dobře, tak tedy chůze. Jak rychlá, častá a dlouhá by měla být?
Ti, kteří trpí chronickou nemocí vnitřních orgánů (hlavně kardiaci, lidé s vážnými ledvinovými nebo respiračními problémy) by se měli poradit se svým praktickým lékařem. Aby byl trénink chůze efektivní, choďte každý den. Limitujícím faktorem je tepová frekvence, která by se měla u zdravých osob pohybovat mezi 110 až 130 tepů za minutu. Dále je důležitým limitujícím faktorem subjektivní pocit únavy a chůzí vyvolaná nepříjemná bolest, která přetrvává do druhého dne.
Trénink začínám volným tempem v dávce 10 minut, pozvolna přidáváme až k ostrému tempu v délce trvání minimálně 30 minut.
Na co bychom měli dbát, pokud si chůzí nechceme škodit?
Dáváme pozor na to, abychom nepřehnali tréninkové dávky v počátku, volíme správný terén, zátěž postupně zvyšujeme. Rovněž není od věci poradit se s fyzioterapeutem nebo ve fitness. Nezanedbatelná je emocionální složka – chodit se dá ve dvojicích, ve skupinkách, kdy sdílená radost z pohybu motivuje k dalším aktivitám.
Který terén není pro aktivní chůzi ideální a proč?
Terén by neměl být příliš tvrdý, blátivý, kluzký nebo jinak znečištěný, aby nedocházelo k úrazu. Trénován na betonovém či živičném povrchu zbytečně zatěžuje nosné klouby. Vadí i výrazně nerovný terén, opět zvyšuje možnost úrazu a přetěžuje struktury nohy.
Začali jsme oblíbenými maratony, skončíme neméně populárním nordic walkingem. Můžete tuto „severskou chůzi“ porovnat s obyčejnou, bez hůlek?
Nordic walking lze považovat za prospěšný, pokud ho provozujeme podle určitých pravidel. Potřebujete vhodnou délku hůlek (připažení a loket v pravém úhlu určí správnou délku), s poutkem, které zajistí optimální úchop hole a rovněž se musíte naučit s holí pracovat. Tato pohybová aktivita je lepší než prostá chůze. Pohyb pletence pánevního a pletenců horních končetin proti sobě zajistí správnou rotaci páteřních obratlů. Což je nezbytné pro správné držení těla a pro správné pohybové stereotypy.
Připravila: Věra Hájková