Bolest v oblasti bederní páteře občas potrápí každého. Pokud však přetrvává déle než čtvrt roku, bavíme se už o chronické bolesti. Ta mívá různé příčiny. Jednou z těch nejčastějších je takzvaný kořenový syndrom.
Radikulární neboli kořenový syndrom
Vzniká v důsledku mechanického útlaku nebo jiného poškození či podráždění nervového kořene. V drtivé většině za to může výhřez meziobratlové ploténky. Dále jde o syndrom selhání operační léčby spojený se zmnožením vaziva v epidurálním prostoru, nebo o degenerativní změny na páteřních obratlích. Vyloučit nelze ani úrazy páteře či její zánětlivé onemocnění infekční povahy, nádory a jiné.
Poznejte svou bolest
Mezi typické projevy kořenového syndromu patří silná bolest zad v bederní oblasti, která vystřeluje nebo vyzařuje do zpravidla jedné končetiny. Někdo hovoří o tom, že bolest bodá, jiný udává, že pálí či pulzuje. Další svůj problém označuje jako mravenčení nebo brnění nohy a podobně.
Bolest může provázet částečná či úplná ztráta citlivosti až nehybnost nohy. Dochází ke snížení funkce a omezení svalové síly končetiny spojené s neschopností stoupnout si na špičky nebo zvednout nohu do schodů. Bederní páteř bývá omezena v pohybu, především do záklonu a předklonu. Bolest může provokovat i kašel, kýchání nebo pouhý pobyt na toaletě, když jdete na velkou.
K léčbě bolesti bederní páteře, a tedy i kořenového syndromu může být využívána intervenční léčba bolesti. Tato specializace se věnuje diagnostice a léčbě bolestivých stavů, zejména při chronické (déle než 3 měsíců) přetrvávající bolesti. Využívá speciální, tzv. intervenční techniky, které zahrnují širokou škálu minimálně invazivních postupů.
Jak se diagnostikuje
„K přesné diagnostice radikulárního syndromu a léčby radikulární bolesti využíváme moderní intervenční metody zahrnující spektrum diagnosticko-prognostických výkonů, které již samy o sobě mohou přinést léčebný efekt,“ komentuje MUDr. Róbert Tirpák, FIPP, z kliniky EuroPainClinics, a dodává: „V případě potřeby poté přistupujeme k dalším terapeutickým miniinvazivním a endoskopickým výkonům“. Diagnóza se tedy určuje po odběru anamnézy, klinickém vyšetření a zhodnocení nálezů zobrazovacích metod (magnetická rezonance, MRI).
Stanovenou diagnózu si lékaři následně ověřují intervenčním testem, kdy jehlou pod kontrolou RTG přesně vpraví k daným problémovým místům lokální anestetika. Po potvrzení správnosti úvahy, kdy na základě anestetik dojde k přerušení dráhy bolesti a jejímu výraznému snížení až vymizení, se zvažuje nejefektivnější a nejšetrnější způsob ošetření daných míst k dosažení úlevy od bolesti.
Mezi intervenční diagnosticko-prognostické výkony patří například blokáda mediálních ramének, blokáda nervových kořenů či třeba provokační diskografie.
Šetrné řešení
V případě kořenového syndromu, spojenému s výhřezem meziobratlové ploténky nebo „vazivovými srůsty“ v míšním kanálu vzniklými po operaci páteře, se k léčbě využívají různé typy pokročilých endoskopických výkonů, které se provádějí pod přesnou kontrolou rentgenu a speciální kamery-endoskopu. Na rozdíl od klasické chirurgie se vytváří pouze jeden vstup. U endoskopického výkonu (na ploténce nebo kloubech páteře) do jednoho centimetru, kterým se zavádí do epidurálního prostoru (prostor mezi páteří a míchou) nebo ke kloubu endoskop a další pracovní nástroje. Při výkonu epiduroskopie se vytváří ještě menší prostor a využívá se speciální endoskop-epiduroskop. S jeho pomocí se provádí revize epidurálního prostoru a uvolnění vazivových srůstů.
Miniinvazivní a endoskopické výkony mají pro pacienta řadu výhod. Díky šetrnému charakteru výkonů dochází k minimálnímu poškození svalů okolo páteře a měkkých tkání. Tím se snižuje pooperační bolest, urychluje se doba na zotavení a zachovává se funkční stabilizace páteře. Výkony se provádějí obvykle v lokální anestezii a lehké analgosedaci a výhodou pro pacienta je například také i to, že nevyžadují hospitalizaci.
Kořenový syndrom se týká jak pacientů, kteří ještě nebyli na operaci páteře, tak i těch, kteří ji už absolvovali. Jak je to možné? Bavíme se o tzv. syndromu selhání operační léčby. Prakticky to znamená, že i když byla operace z pohledu anatomie a technického postupu provedena správně, bolest přetrvává nebo nově vzniká. Důvodem může být epidurální fibróza neboli zmnožení vaziva v míšním kanálu, dráždící nervový kořen nebo způsobující zúžení epidurálního prostoru. Není to nijak neobvyklé, statisticky se vyskytuje až u třetiny pacientů po klasické operaci páteře.
Připravila: Katka Soušková
