Někdejší diplomatka Dita Charanzová roku 2014 usedla do křesla v Evropském parlamentu. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a absolvovala i diplomatickou školu v Madridu.
Osm let Dita Charanzová působila v diplomatických službách České republiky. Podílela se na přípravách ČR na přistoupení k Evropské unii a v letech 2005 až 2009 Dita Charanzová vedla na stálém zastoupení Česka v Bruselu tým pro obchodování a rozvojovou politiku. Působila také jako televizní redaktorka Rady Evropy.
Vzhledem k tomu, že pracujete v evropském parlamentu, žijete v Praze nebo ve Štrasburku?
Nejčastěji si připadám jako takový nomád, který pendluje mezi Prahou, Štrasburkem a Bruselem. Někdy s nadsázkou říkám, že mým nejlepším přítelem se za těch pět let stal kufr, často ho nestíhám ani pořádně vybalit a už se zase vydávám na cestu. V tomhle směru je ta práce opravdu náročná.
Máte rodinu, není to příliš náročné?
To víte, že ano. Byla to ta nejtěžší věc, kterou jsem v sobě řešila. Pokud bych viděla, že se má práce nějak podepisuje na chodu rodiny, nedělala bych ji, v tom mám v sobě jasno. Že to zvládáme, na tom má lví podíl můj muž, který mne velmi podporuje.
Kolik let je vašim dětem?
Mám dvě dcery ve věku sedm a deset let.
Dnes se často ženy bojí, pořídit si rodinu, když mají rozjetou kariéru. Zvažovala jste to dlouho?
Vždycky jsem věděla, že děti chci a taky jsem věděla, že nechci mít jedináčka. Sama jsem byla doma jediné dítě a vím, jak mi chyběl parťák. Takže když jsem potkala svého muže a nějakou dobu jsme spolu byli, mělo všechno docela přirozený vývoj.
Kdo vám s péčí o děti a rodinu nejvíce pomohl?
Největší díl vždycky byl hlavně opravdu na nás s mužem. V neděli večer pravidelně sedáme s diáři v ruce a plánujeme týden, dva i tři dny dopředu, jak jsme kdo schopen zajistit běžný chod domácnosti. Dlouho jsme to zvládali bez cizí pomoci, jen občas zaskočily babičky. Dneska už jsou holky větší a tak máme „tetu“, která je občas vyzvedne ze školy, odvede na kroužek, třeba i připraví večeři. Máme ale pravidlo, že minimálně jeden z rodičů by měl být večer doma.
Pracujete v mužském světě. Není to pro Vás, jako ženu, složitější nebo naopak?
Je to někdy složité, někdy musíte mít ostřejší lokty, než by se vám třeba líbilo, jednat tvrdě stejně jako druhá strana stolu. Politika je pořád ještě hodně mužské prostředí, i když doufám, že i to se trochu mění a posouvá. Byla bych ráda, kdyby do věcí mohly ženy mluvit více a častěji.
Jste fanouškem moderních technologií?
Jsem. Myslím si, že je to budoucnost i pro české firmy, máme tu mnoho skvělých projektů, byla bych ráda, kdyby rostly další.
Sociální sítě jsou jedny z hlavních témat, kterým se věnujete. Proč?
No, internet dokáže být dobrý sluha, ale zlý pán. Digitální prostředí nám dává skvělé možnosti, už nemusíme s každou složenkou do banky nebo na poštu, můžeme si objednat po internetu nákup, chatovat s lidmi z druhé strany ulice i z druhého konce světa. Ale je to také prostředí, kde každý z nás může být kýmkoli, je to prostředí anonymní, které může napáchat mnoho škod třeba u dětí, které si neuvědomují, že se za fotkou sympatického vrstevníka může být někdo úplně jiný. Snadno se tak mohou stát obětí třeba vydírání, šikany, i dalších horších skutků.
Kdy jste začala vnímat nebezpečí na internetu?
Úplně na začátku byly výsledky některých šetření v českém prostředí, z nichž vyplynulo, že třeba polovina českých dětí má zkušenost s kyberšikanou. Rodiče často o tom, co děti na internetu provádí, nemusí vůbec vědět. Každé druhé dítě například chatuje s cizími lidmi, pětina by neodmítla osobní schůzku, a téměř každé šesté české dítě sdílí na internetu intimní fotografie a videa. To jsou hodně varující čísla, která přináší průzkumy Univerzity Palackého v Olomouci.
Jaké jsou zásady toho, abychom byli v bezpečí na internetu?
Těch je určitě víc než desatero. Ale pokud bych měla být stručná, pak myslím, že bychom se měli chovat zodpovědně a dostatečně ostražitě, přemýšlet o tom, komu jaké informace svěřuji, vědět o tom, co na internetu dělají naše děti a varovat je před tím, jaké nástrahy online svět přináší. Pro rodiče existují možnosti, jak mít lépe pod dohledem pohyb našich dětí po sítích, je možné instalovat různé zámky, aby se nedostaly tam, kam by být neměly. Dneska už tyto návody najdete na internetu. A pro nás dospělé je určitě dobré mít na paměti i vlastní ochranu před tzv. fakenews, falešnými zprávami. Je důležité nečerpat informace z pochybných webů, ověřovat si, hledat více zdrojů a kriticky uvažovat o tom, co je nám leckde podsouváno.
Co je vaším cílem v oblasti bezpečnosti internetu?
Šířit informace, pomáhat lidem, kteří se dneska u nás problematice věnují na skvělé úrovni. Upozorňovat na to, že tu řada patologických jevů na internetu je a je třeba brát tohle nebezpečí velmi vážně. Je to nebezpečný fenomén a může mít bohužel i velmi tragické konce, včetně sebevražd dětí. Je na nás rodičích, abychom s nimi dokázali o problémech i nástrahách internetu mluvit preventivně, nejen ve chvíli kdy tušíme problém. Nesmíme spoléhat jen na školu, svůj díl ve výchově poneseme vždycky i my.
Kdo je nejvíce ohrožen a proč?
Nejohroženějšími skupinami jsou na internetu právě děti a pak také senioři. Děti hlavně díky svým aktivitám na sociálních sítích, což dnes už dávno není jen facebook, ale i mnohé další. Potýkají se hlavně s útoky mravnostního charakteru. Starší lidé pak mají často tendence věřit právě různým trollům a dezinformacím. Také je pak velni aktivně šíří dál.
Jak se bránit, co dělat, když jako rodič nějaký problém objevím?
Pokud dojde ke konkrétnímu incidentu, určitě je důležité pořídit si možné důkazy, ať už v podobě screenshotů (snímků obrazovky) samotného činu, jeho původce, zajistit URL odkazy. Jakékoli podklady, důkazy mohou později pomoci usvědčit agresora. Minimálně v případě dětí bych doporučila vyhledat odbornou pomoc. Pro začátek je možné vyhledat anonymní radu na některé z telefonních linek (např. Linka bezpečí). Pomoc je dnes dostupná i v případě poraden online, kam je možné zaslat dotaz emailem. Rozhodně je možné nahlásit závadný obsah provozovateli platforem, žádat o jeho stažení. A při podezření na spáchání trestného činu bych se neváhala obrátit přímo na Policii ČR.
Připravila: Katka
