Máte v rodině dementního člověka a právě vy jste na svá bedra převzali starost o dotyčného? Tleskáme vám, jste opravdu dobří. Nezapomínejte však při všech starostech také na sebe.
Jak se uvádí v příručce Na pomoc pečujícím, kterou vydala Česká alzheimerovská společnost, demence je: „Důsledek závažného chorobného či jiného procesu (trauma, otrava) postihující mozek, zejména jeho nejzranitelnější část, mozkovou kůru. Nejčastější příčinou demence je Alzheimerova choroba.“ Právě ta začíná velmi nenápadně, ale více či méně rychle se zhoršuje. V horší fázi se nemocní neumí vyjádřit, nepoznávají své okolí ani lidi kolem sebe, klesá jejich mobilita, někdy už jsou trvale upoutaní na lůžku, a u některých pacientů se můžou přidávat ještě další doprovodné prvky, patrné i dříve (vztek, agresivita, křik, pláč…) a jiné „radosti“.
A co vy?
Pokud máte takto vážně nemocného doma, víte, že péče o něj nikdy nekončí. Ale stejně dobře jistě víte, že můžete časem nejen „vyhořet“, ale i fyzicky se vyčerpat natolik, že už další péči prostě nezvládnete. Najděte si chvíli, kdy bude doma klid, váš nemocný třeba usne, a zvažte, co můžete udělat – právě pro sebe.
Rodina. Pomoc, nebo stres?
Oslovte vaše blízké a zkuste je zapojit do péče. I kdyby třeba váš bratr (sestra, manžel, dospělý potomek…) pomáhal jednou týdně dvě tři hodinky, vy získáte volný čas. A ten věnujte opravdu jen sobě. Objednejte se na manikúru, ke kadeřnici, na masáž, jděte do kina, na výstavu. Nebo popadněte knížku a sedněte si do blízké kavárny. Podstatné je změnit prostředí – nezůstávat doma.
Nedaří se vám domluvit se s rodinou, i když jste to mnohokrát zkoušeli? I to se stává. Tak se s tím smiřte a hlavně sami sobě nic nevyčítejte. A hledejte pomoc jinde.
Přátelé a známí
Možná máte poblíž ochotnou sousedku, která jen neví, jak vám pomoc nabídnout, nebo spolužačku, kamarádku, bývalou kolegyni… Záměrně uvádíte ženská jména, pečující jsou v drtivé většině ženy. Zkuste se kolem sebe více rozhlédnout, určitě najdete někoho, kdo se dá oslovit. A nenechte se odradit; mnozí lidé, když nakonec zjistí, o jak náročnou pomoc jde, se zaleknou – co když se nemocnému přitíží, co s ním budu dělat? To se dá snadno řešit: když vám dotyčná osoba hlídá nemocného, vy se můžete zdržovat nedaleko domova. Poptávejte se také lidí z okolí. Třeba vaše kamarádka má známou pečovatelku, o níž ani nevíte, a paní si ráda přivydělá, navíc je znalá problematiky.
Další pomoc hledejte v organizacích poskytujících služby asistenční a pečovatelské, rovněž respitní (odlehčovací službu – vy si zařizujte potřebné nebo odpočíváte mimo domov, a místo vás se starají profesionální pečovatelky).
Mít se komu svěřit
Když vám vše „přerůstá přes hlavu“, řekněte to někomu. Ale ještě lepší je svěřovat se průběžně, a třeba i tehdy, když máte takzvaně dobrý den. Najděte si pár ochotných lidí, kteří vás vyslechnou, možná i poradí, nebo uklidní. Protože i kdybyste se lidově řečeno přetrhli, asi nikdy nebudete se svou péčí o nemocného spokojení. Zejména když se zhoršuje jeho stav a vy si říkáte – nedělám něco špatně?
Ideální pak je být v kontaktu i s někým, kdo zažívá či zažil podobnou situaci. Takové lidi nenajdete na ulici, obraťte se na takzvanou svépomocnou skupinu, kde se setkávají právě pečující a předávají si své poznatky.
Zásadní? Pravidelnost a informovanost
Mít chvíli jen pro sebe tu a tam sice také pomůže, ale málo – vy potřebujete pravidelný odpočinek. Myslete na to, že když budete v určité pohodě právě vy (o absolutní pohodě se v této situaci skutečně nedá mluvit), přenese se vaše dobrá nálada i na nemocného. A informovanost? Dobré informace mají cenu zlata.
Připravila: Věra Hájková
