Vrba bílá (Salix alba) je u nás poměrně rozšířeným druhem. Kůra a listy tohoto stromu obsahují kyselinu salicylovou. Pokud je Vám tento název povědomý, je jasné proč – průmyslově vyráběná kyselina acetylsalicylová je účinnou složkou léků proti horečce a nachlazení, jako je acypryrin nebo aspirin.
Vrbová kůra je sice více hořká a vývar se polyká hůř než pilulka, ale jako u každého přírodního léčení má mnoho výhod – oproti práškům kůra nezatěžuje organismus takovým způsobem jako léky.
Léčivé účinky vrbové kůry
Podle webu www.stlukes-stl.com kůru vrby používáme zejména vnitřně při teplotě, horečce, nemocech z nachlazení (chřipka, angína). Jako mírné analgetikum (zmírňuje vnímání bolesti), při revmatismu. Zevně pak proti vyrážkám, akné a proti lupům.
Dávkování vrbové kůry
Příprava odvaru: na 0,25 l vody použijeme 1 lžičku sušené kůry. Necháme ji vařit 5-10 minut, necháme mírně zchládnout a přecedíme. Odvar nepijeme naráz, ale po lžících v průběhu dne, asi lžíci za dvě hodiny. Pro vnější použití připravíme odvar silnější a také jej necháme déle vařit.
Pozor, pokud jste alergičtí nebo špatně snášíte kyselinu acetylsalicylovou (tedy aspirin, acylpyrin), je pravděpodobné, že se to bude týkat i vrbové kůry. Také není vhodné její podávání v těhotenství a lidem trpícím sníženou srážlivostí krve nebo žaludečními vředy. Nepodává se dětem.
Vrba je při používání daleko méně dráždivá než léky, méně dráždí žaludeční sliznici a bývá dobře snášena. Při jejím užívání je ku prospěchu zvýšit dávky přijímaného vitaminu C.
Kdy sklízet a jak uchovávat vrbovou kůru
Na kůru se vydáváme zjara, v březnu a dubnu. Loupeme ji z 2-3 roky starých větví – aby šla dobře dolů, můžeme ji naklepat. Pruhy kůry sušíme co nejrychleji teplotou do 60 oC, můžeme i na slunci.
Skladujeme na suchém místě v plátěných nebo jutových sáčcích. Pro snazší manipulaci a vyluhování ji můžeme i nadrtit na prášek.
Připravila: Věra Hájková
